Papillon

Papillon (motýl) a phaléne (můra) jsou dvě variety trpasličího kontinentálního španěla. Liší se pouze postavením ušních boltců.

Jde o plemeno velmi starého původu. Tradičně se objevuje na plátnech Rubense, van Dyka, Rembranta aj.. Trpasličího kontinentálního španěla vlastnily Madame Pompadour, Marie Antoinetta i císařovna Marie Terezie. Většinou na těchto plátnech najdete psíka stavbou těla, zbarvením i osrstěním podobného papillonovi, ovšem ještě se zavěšenými ušními boltci. Tato varieta se zachovala dodnes a nazývá se phaléne..

Později byl vyšlechtěn dnes častější, oblíbenější a svým vzhledem atraktivnější papillon.

Papillon má uši vztyčené a zevnitř porostlé jemnou hustou srstí. Zvnějšku pak dlouhou  srstí, která spolu s dostatečnou velikostí ucha a správným nasazením budí dojem motýlích křídel. Tomu vděčí papillon za svůj název.

Tento psík patří do skupiny společenských plemen a jeho nevelké rozšíření, oproti např. jorkšírským teriérům či čivavám, jde mnohdy na vrub malé propagaci  a neznalosti veřejnosti. Laici ho často považují za špice, čivavu nebo křížence.

Papillon má standartem povolenou hmotnost od 1,5 do 4,5 kg pro psy a 1,5 až 5 kg pro feny.Výška okolo 28 cm. Nejtypičtější papilloni se pohybují mezi  26-28 cm výšky a 2,5 až 3,5 kg váhy.

U papillona je základní barvou bílá s barevnými skvrnami ( bílá barva musí převažovat), žádoucí je bílá lysina na hlavě. Srst je nejdelší na ocase, na krku tvoří bohatý límec, praporce na předních končetinách a na zadních „kalhotky". Srst je splývavá, ne příliš jemná, lehce zvlněná nebo rovná. Nesmí být podsada. Srst neplstnatí, takže stačí pročesat jednou týdně.

Papillon se správnou povahou není agresivní, ani bázlivý, postrádá jakoukoliv hysteričnost. Je Inteligentní, zvídavý, temperamentní, miluje procházky, běhání za míčkem a chytání hmyzu.

Papillon se nesmírně rád  učí, je ovladatelný a pro jeho temperament je rozvíjející se soutěžní disciplína agility jako stvořená. Je to hrdý psík, který se nebojí, bez problémů se snáší s jinými plemeny a nevyhledává rvačky.

Toto plemeno patří mezi dlouhověké a i ve vysokém věku si obvykle zachovává hravost a temperament.

Standard FCI č. 77

Země původu : Francie a Belgie 

Skupina č.9 - společenská plemena

Charakteristika: Malý španěl společenského typu, harmonické  a souměrné stavby těla, s dlouhou, hedvábnou srstí. Jeho čenich je středně dlouhý a kratší než lebka. Je to živý, půvabný a přitom statný psík hrdého vystupování a lehkého elegantního pohybu. Tělo je mírně obdélníkového rámce.

Délka těla měřená od ramenního kloubu  k hrbolu sedací kosti je větší než kohoutková výška. Výška v kohoutku je okolo 28 cm. 

Hmotnost:
1. lehčí ráz: od1,5 do 2,5 kg pro psy i feny

2. těžší ráz: od 2,5 do 4,5 kg pro psy a od 2,5 do 5kg pro feny

Hlava: Harmonicky úměrná k tělu a proporcionálně lehčí a kratší než u španělů velké a střední postavy. Lebka není příliš oblá  ani z profilu, ani zepředu, někdy s náznakem středové čelní rýhy. Čenich je kratší než lebeční partie, je jemně modelovaný, štíhlý a z boku nepříliš vyhloubený, nemá být zdvižený. Je přímých linií a navazuje na lebku dosti výrazným stopem. U psů těžšího typu tento čelní sklon není tak vyjádřený, i když je znatelný. U psů velmi malého formátu je stop zřetelný, nikdy však nepředstavuje prudký zlom.

Nos: Malý, černý, zaoblený, avšak shora nepatrně zploštělý.

Pysky: Tenké, hladce přilehlé a velmi pigmentované.

Chrup: Dosti silný, se správným skusem.

Jazyk: Nemá být viditelný při zavřené tlamě. Vadou je trvale vyplazený jazyk, který pes po doteku prstem nevtahuje zpět do dutiny ústní.

Oči: Dosti veliké, tmavé, mandlového tvaru, široce otevřené,nevypoulené, umístěné dosti nízko na hlavě. Vnitřní koutek oka je na linii přechodu čela v čenich. Je tmavý a velmi výrazný, okraje víček jsou velice tmavé.

Uši: Boltce jsou dosti tenké, ale pevné. U vzpřímených i svislých uší se chrupavka při pohmatu nesmí ke špici ztenčovat. Uši jsou nasazeny dosti vzadu na hlavě a jsou dosti daleko od sebe, takže je dobře viditelný  lehce zaoblený tvar lebky.

A - varieta se svislýma ušima, zvaná Phaléne - uši v klidu jsou nasazeny vysoko, značně nad linií očí, neseny převisle a jsou dosti pohyblivé. Jsou pokryty jemnou srstí, která někdy bývá dlouhá a krásná.

B - varieta se vzpřímenýma ušima, zvaná Papillon - uši jsou nasazeny vysoko, boltce jsou široce rozevřeny a směřují do stran. Vnitřní okraj boltců svírá vůči čelu úhel 45°. Není přípustné, aby uši byly na vrcholu zakončeny ostrou špičkou, připomínající uši špice. Vnitřní strana uší je pokryta jemnou, lehce zvlněnou srstí, která mírně přesahuje přes okraj. Naopak z vnější strany jsou uši porostlé velmi dlouhou srstí, tvořící krásné třásně, ze široka vějířovitě přečnívající přes okraj uší.

Končetiny - plece: dobře vyvinuté lopatky a ramena jsou stejné délky, dobře zaúhlené  a vázané, pevně přilehlé k tělu. Hrudní a pánevní končetiny jsou rovné, pevné, dosti štíhlé. Pes nemá působit dojmem vysokonohosti. Při pohledu z boku je nadprstí nepatrně nachýlené, hlezno je normálně zaúhlené, při pohledu zpředu jsou přední i zadní končetiny dokonale rovnoběžné.

Tlapky : Dosti dlouhé, zaječího typu. Pevné drápy, přednostně černé. Pružné prsty s pevnými polštářky jsou porostlé jemnou srstí, která přečnívá přes obvod tlapek a tvoří elegantní lem.

 Tělo: Krk střední délky, s mírně klenutou šíjí. Hrudník široký, dosti hluboký. Obvod hrudníku, měřený mezi posledním párem žeber, má odpovídat kohoutkové výšce. Žebra jsou dobře klenutá. Hřbet není ani přehnaně krátký  nebo příliš klenutý, ani pronesený, avšak ani ne plochý . Bedra jsou pevná a lehce klenutá. Břicho mírně vtažené.

 Ocas : Nasazen dosti vysoko, je spíše delší a je pokryt bohatou srstí, tvořící překrásný prapor. Při afektu je nesen zdvižený nad hřbetem a zahnutý, takže se špičkou může dotýkat zad. Nikdy se však nesmí zatočit nebo být naležato přitisknut pevně k zádům.

 Srst: Osrstění bez podsady je bohaté, lesklé, zvlněné (nikoli kadeřavé), ne měkké, ale spíše pružné, s hedvábným odleskem. Svým typem se osrstění přibližuje k malým anglickým španělům, v žádném případě se nesmí podobat srsti pekingských palácových psíků nebo špiců. Srst je krátká na obličeji, čenichu, přední straně končetin a na zadní straně nártu. Střední délky dosahuje na trupu a prodlužuje se na krku, tvoříc límec a bohatou náprsenku, přecházející na hruď. Dlouhá srst tvoří třásně na uších a na zadní straně předních končetin, na zadních jsou bohaté kalhotky z jemných kadeří. Mezi prsty jsou tenké chomáčky srsti, která zdůrazňuje jemnost tlapek s dlouhými prsty. Zbarvení - přípustné jsou všechny barvy na bílém podkladě. Na těle a končetinách má bílá barva převládat. Žádoucí  je podélná více či méně široká bílá lysina na hlavě. Převládající bílé zbarvení hlavy je vadou.

Mechanika pohybu: Psík se nese hrdě, jeho pohyby jsou volné, lehké a elegantní.

Vady : Plochá lebka, ve tvaru jablka, nebo kulatě klenutá, nosní  sklon (stop) příliš nebo nedostatečně výrazný, čenich klabonosý nebo zdvižený, malé oko, příliš kulaté, vypouklé, světlé barvy, viditelné bělmo, když pes hledí dopředu. Jiný než černý nos, málo pigmentované okraje očních víček a pysků. Předkus a podkus  je závažnou vadou. Křivé hrudní končetiny, uzlovité nadprstí, pánevní končetiny rozbíhavé v kolenou, v hleznech a v tlapkách, slabé záprstí. Ven vytočený nebo dovnitř vtočený postoj tlapek, drápy se nedotýkají země. Jednoduchý nebo dvojitý paspárek na zadních končetinách je vadou a má být odstraněn. Ocas je stočený, položený na hřbet, spadající na stranu ( jedná se o samotný ocas, nikoli o srst, která v dlouhých třásních spadává na hřbet). Osrstění chudé, měkké nebo odstávající, plstnaté, podsada. Kapří nebo pronesený hřbet.

Diskvalifikující vady : Růžový nebo  růžově skvrnitý nos. Silný podkus nebo předkus.  Jazyk nehybný nebo trvale viditelný.

Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá v šourku.